Betlémská kaple je národní kulturní památkou a prvním kazatelským chrámem v Evropě. Je reprezentativním místem ČVUT, které ji také od roku 1987 spravuje. Na své vlastní náklady ji zrekonstruovalo a zpřístupnilo veřejnosti.

Konají se zde slavnostní události, jako například shromáždění akademické obce, státní akce Úřadu vlády ČR, slavnostní mše Církve československé husitské a mnohé další. Více o Betlémské kapli se dočtete zde (e-brožura o BK).

Virtuální prohlídka

Nové varhany pro Betlémskou kapli – běh na dlouhou trať v proměnách času

O historii varhan v kapli Sv. Nemluvňátek – dnes známé hlavně pod názvem Betlémská kaple – nevíme dnes téměř nic. Je skoro jisté, že v době vzniku a dalších mnoha dalších desetiletích, kdy kaple byla určena pouze pro kázání, zde žádný nástroj nebyl. V 17.a 18. století, kdy kaple byla spravována jesuity coby farní kostel, se zde nějaké blíže neurčené varhany nacházely, jak o tom svědčí Vladimír Němec ve své knize Pražské varhany (1944). Na straně 145 cituje z Dlabaczova Lexikonu jméno kantora a varhaníka Martina Františka Trojana, působícího zde okolo roku 1691.

Do kaple rekonstruované v padesátých letech minulého století žádné píšťalové varhany pořízeny nebyly, hudební provoz až do dnešních dnů zajišťovaly pouze „varhany“ elektrofonické.

„Projekt varhan pro Betlémskou kapli mě provází téměř celým mým profesním životem. Nejen to – v centru Prahy jsem se narodil a strávil celé své mládí. V živé paměti mám tehdy ještě téměř čerstvou stavbu kaple na přelomu padesátých a šedesátých let, začátkem let sedmdesátých jsem po čtyři roky chodil okolo do školy v Betlémské ulici, po škole pak někdy se spolužáky do sousední hospody U Betlémské kaple, která jako jedna z mála v téměř nezměněné podobě funguje dodnes. Nedaleko, doslova pár kroků, v kostele Sv. Bartoloměje, stojí též mé nové varhany z roku 2000,“ říká Vladimír Šlajch, autor návrhu a zhotovitel varhan.

Nový projekt uzrával celkem třicet let. Prošel mnohými peripetiemi od megalomanských variant až po dnešní, téměř minimalistickou.

„Poprvé jsem byl osloven se žádostí o projekt varhan začátkem devadesátých let, kdy kapli dostalo do správy ČVUT v Praze a provedlo zároveň její rozsáhlé úpravy. Z dobrého úmyslu ovšem sešlo. Podruhé jsem byl osloven okolo roku 2000. Zhruba po deseti letech se rozjela další jednání, která vyvrcholila roku 2019 výběrovým řízením, na jehož základě jsem zakázku dostal. Kruh se uzavřel – pokud bych byl pověřen stavbou okolo roku devadesát, byl by to patrně první nástroj postavený v tehdy nové dílně v Borovanech. Tím, že ke stavbě došlo až nyní, se tento projekt stal naopak posledním. Po jeho dokončení bude provoz mé dílny ukončen,“ dodává Vladimír Šlajch.

Prostor kaple je velmi náročný pro začlenění jakéhokoli dalšího výrazného prvku. Není zde klasický formát chrámové lodi a hudební kruchty. Je třeba dbát velmi přísných kritérií stanovených pro národní kulturní památku. Jednou z těchto podmínek byl též požadavek, že varhany nemohou být umístěny u zdi, ale volně v prostoru. Dalším limitem, ve výsledku paradoxně velmi prospěšným, byl finanční strop. Díky tomu bylo nutno se opravdu hluboce nad projektem zamyslet, zvážit co je podstatné a najít optimální řešení.

Výtvarné provedení má též svůj zajímavý vývoj. Současná podoba po četných krocích stranou vychází totiž z původních návrhů z devadesátých let. „I když tehdy nedošlo ke stavbě v Betlémské kapli, použil jsem tyto nápady při stavbě tehdy prvních varhan z nové borovanské dílny pro kostel sv. Josefa v Traunu u Lince a nyní se opět vrátil zpět ke kořenům,“ vzpomíná Vladimír Šlajch.

Základní ideou je dodržení klasické, řadou staletí prověřené „figury“ varhan, kde hlavní roli hraje vlastní technická konstrukce nástroje a výtvarné řešení poskytuje jakýsi obal, měnící se pouze se slohovými zvyklostmi dané doby. U mnohých současných nástrojů bylo na tyto principy rezignováno a vše podřízeno naopak fantazii architekta. Ne vždy ku prospěchu věci.

Současné umístění varhan diagonálně, posunuté do prostoru v jihozápadním rohu kaple, bylo určeno na základě všech výše uvedených kritérií a akustických zkoušek. Skříň jednoznačně přiznává vnitřní konstrukci mechaniky i dělení tónů na vzdušnicích. Prospektová část je řešena pomocí jednoduchých geometrických linií se vzdálenými odkazy na gotiku, resp. „barokní gotiku“. Vše velmi prosté, bez klasických ozdobných prvků, jako jsou např. profilové lišty, římsy, řezby v prospektových polích apod. Povrchová úprava je monochromní, mořené smrkové dřevo ve světlejším odstínu hnědé tak, aby celek nepůsobil hmotněji a nápadněji než opravdu je. Snahou bylo dosáhnout jisté střídmosti až strohosti korespondující s charakterem místa. Oživujícím prvkem určité extravagance je pojednání drobných detailů v oblasti hracího stolu a vnitřku varhan výrazným červeným mořidlem.

Vzhledem k netradičnímu umístění na zemi jsou varhany vybaveny vyšším pódiem, které má dvojí funkci. Varhaníkovi umožňuje lepší rozhled a zároveň slouží k umístění klasických klínových měchů.

Dispozice nového nástroje

Pedál:

Rejstříky označené B/D jsou rozděleny na cs´ na bas a diskant. Rozsah manuálu je C – d´´´ , pedál C – d´. Spojka Pedál-Manuál, tremulant k manuálovým rejstříkům.

Zvolená zvuková koncepce, potažmo disposice, je opět výsledkem dlouhodobého procesu, nakonec též ovlivněného již zmíněným finančním stropem. Bylo třeba zvážit mnoho okolností. Nepřekročitelným kritériem byla maximální možná kvalita všech materiálů, dílů i zpracování. To vše už má svoji cenu, kterou nelze obejít. Finančně velmi náročnými položkami jsou zde též cínové a jazykové píšťaly od absolutních evropských špiček v oboru. „Lepší prostě nelze nikde sehnat a nedovedu si představit použití něčeho jiného. Cínové píšťaly dle mého přesného zadání zhotovila dílna Johann Fitzau v Portugalsku, se kterou spolupracuji již přes dvacet let,“ dodává Vladimír Šlajch. Jazykové rejstříky vyrobil pan Wolfgang Born, po mnoho let působící u firmy Giesecke jakožto konstruktér a šéfintonér, spolupracující též s většinou významných evropských firem. Z daného rozpočtu pak vyšel celkový možný počet rejstříků cca 15-17. Zde pak došlo k zásadnímu rozhodnutí – lépe při tomto počtu rejstříků postavit jednomanuálový nástroj s bohatou disposicí zahrnující celou škálu rejstříků od šestnáctistopové polohy až po dvě mixtury a dva různé jazyky, než dvoumanuálový, kde by už nebylo možno oba manuály při stejném počtu plnohodnotně obsadit. Dalším argumentem pro tuto volbu byly kapacitní možnosti skříně, omezené architektonickými požadavky daného prostoru.

Pro zvýšení interpretačních možností byla zvolena konstrukce vzdušnic dělených na bas a diskant u některých rejstříků. Dělení probíhá mezi tóny c´a cs ´. Umožňuje to hru s rozdílně rejstříkovanými party obdobně jako u nástrojů dvoumanuálových. Tato koncepce bývala běžná i u největších katedrálních varhan v Itálii a ve Španělsku. U nás se jedná o zcela ojedinělé a výjimečné řešení. Tímto budou betlémské varhany naprostým unikátem.

Toto provedení ovšem klade zvýšené nároky na umění, vkus a intelekt varhaníka. Patrně se vyskytne i určité množství nechápavých hlasů. Vladimír Šlajch k tomu poznamenává: „Z celoživotní zkušenosti však vím, že tomu tak většinou bývá přímo úměrně k výše uvedeným požadovaným schopnostem.“

Zvukově je nástroj zaměřen hlavně na přesvědčivou interpretaci děl polyfonních, včetně mnoha děl J. S. Bacha. Zvláštností dělené vzdušnice může pak schopný varhaník bohatě využívat též pro interpretaci hudby španělské, italské a zejména pak v improvizacích doprovázejících akademická shromáždění a případné bohoslužby.

Věcí velkého, až zásadního významu je vždy to, kdo bude u varhan domácím pánem či paní. V tomto soužití totiž funguje cosi mezi nebem a zemí, v optimálním případě pak dochází ke vzájemnému ovlivňování vedoucímu ku prospěchu obou stran. U každého hudebního nástroje, který je silnou individualitou, je důležitý tento dlouhodobý vztah. S trochou nadsázky jde o obdobný vztah jako mezi psem a člověkem. Bez dobrého a vnímavého pána i ten nejlepší pes dělá naschvály a zvlčí.

„Přeji tímto vedení ČVUT šťastnou ruku v této volbě a nástroji empatické a schopné varhaníky, kteří jej budou rozeznívat v běhu dalšího času,“ uzavírá Vladimír Šlajch.

Na architektonickém řešení varhan a jejich umístění v interiéru se podílela odborná skupina pod autorským vedením prof. akad. arch. Mikuláše Hulce.

• Nové varhany
• Nové varhany
• Nové varhany
• Nové varhany
• Nové varhany